Tábor - Klokoty

Klokotská alej

Křížová cesta byla na Klokotech založena snad benediktiny koncem 17. stol., jak dokládá uměle navršená skalka Kalvárie se třemi kříži v půli cesty od kostela k Dobré vodě. Archeologická sonda v 70. letech 20. století potvrdila, že se nejedná o pozůstatek po tvrzi Vítka z Klokot, ale o památku na barokní úpravu křížové cesty.

Současná zastavení pocházejí s doby okolo roku 1866 a nesou kovové reliéfy, dodatečně rustikálně polychromované. Křížová cesta začíná u východní brány do ambitů a lemuje starou táborskou poutní cestu nejprve ke kapli sv. Jana Nepomuckého a odtud se neobvykle vrací obratem zpět k poutnímu kostelu, jejž spolu se hřbitovem (dnes značně rozšířeným) zprava obchází okolo pomníku padlých z 1. sv. války od J. V. Duška. Na původní křížovou cestu alejí, zarostlou nyní křovinami, opět navazuje nad srázem nad Lužnicí a vede přes Kalvárii k Dobré vodě.

Stará poutní cesta vede z Tábora ulicí Klokotskou a odbočuje po schodech u vily Libuše do ulice Sady (dříve U jordánského potoka). Pod schody stojí kaplička sv. Jana Nepomuckého a o něco dále je při cestě skalka s pozůstatky mariánského obrazu. Cesta sestupuje pod sady s pozůstatky městského opevnění, překračuje lávku přes Tismenici a stoupá vzhůru ke kapli sv. Jana Nepomuckého, odkud je již provázena zastaveními křížové cesty okolo poutního areálu až ke kapli Panny Marie Klokotské zvané Dobrá voda. Celou cestu lemuje lipová alej z roku 1836. Poutní tradici v Táboře dokládají četná provedení klokotského mariánského obrazu ve formě fresek, plastik nebo terakotových reliéfů na měšťanských domech, z nichž mnohá jsou dodnes dochována a často též restaurována.

Z Tábora vedly ke Klokotům dvě cesty, které se spojovaly u farního kostela stejně jako dnes. První z nich je popsaná poutní cesta, druhá (někdy zvaná „husitská“), začíná až za Bechyňskou branou a překonává Tismenici u Ctiborova mlýna přes kamenný mostek existující již v dobách husitských. Vzhůru ke Klokotům se pak ubírá starobylým úvozem a stojí při ní kaple sv. Antonína Paduánského. Již na konci 15. stol. neslo pole (či louka) v cípu sbíhajících se cest název „Mezi cestami“.

Modlitba křížové cesty

Pobožnost křížové cesty vznikla ve středověku jako projev lidové zbožnosti, přičemž navázala na antickou křesťanskou tradici autentických zastavení Ježíšovy cesty na popraviště Golgotu v Jeruzalémě. Ve středověké spiritualitě, která vyzdvihovala spoluúčast na Kristově utrpení, se stala křížová cesta jednou z náhrad za mešní liturgii, na které se lidé nemohli dostatečně vnitřně podílet zvláště kvůli bariéře jazykové (latina) a akustické (tiché čtení mše). V současnosti má křížová cesta pro křesťany stále význam a je otevřena pro aktualizace a kultivaci (za zmínku stojí např. aktualizace křížové cesty v Meditační zahradě v Plzni-Doudlevcích).

Křížová cesta má v ustálené formě 14 zastavení a je rozjímána v postní době. Velikonoce jako slavnost Kristova vzkříšení tvoří pomyslné 15. zastavení, jež některé moderní varianty k cyklu připojují.

K soudobým kultivacím křížové cesty patří Biblická křížová cesta, kde jsou k jednotlivým zastavením vybrány odpovídající biblické pasáže. Ta zastavení, která nejsou v bibli popsána, jsou doplněna citáty z míst souvisejících:

• 1. Ježíš odsouzen na smrt
  Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu. (Mk 15, 15-17)
• 2. Na Ježíše vložen kříž
  Pilát Ježíše vydal, aby byl ukřižován, a Židé se Ježíše chopili. Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. (J 19, 16b-17)
• 3. Ježíš poprvé padá po křížem
  Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. (Iz 53,4)
• 4. Ježíš se potkává se svou matkou
  Simeon řekl jeho matce Marii: ,,Hle, on jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se budou vzpírat - i tvou vlastní duší pronikne meč - aby vyšlo najevo myšlení mnohých srdcí.'' (L 2, 34b-35)
• 5. Šimon Cyrenský pomáhá Ježíši nést kříž
  Když jej odváděli, zastavili nějakého Šimona z Kyrény, který šel z pole, a vložili na něho kříž, aby jej nesl za Ježíšem. (L 23,26)
• 6. Veronika podává Ježíšovi roušku
  Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolestí, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. (Iz 53, 2-3)
• 7. Ježíš podruhé padá po křížem
  On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. (1 P 2,24)
• 8. Ježíš mluví k plačícím ženám
  Za ním šel veliký zástup lidu; ženy nad ním naříkaly a oplakávaly ho. Ježíš se k nim obrátil a řekl: ,,Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi; hle, přicházejí dny, kdy budou říkat: ,Blaze neplodným, blaze těm, které nikdy nerodily a nekojily!' Tehdy řeknou horám: Padněte na nás, a pahrbkům: Přikryjte nás! Neboť děje-li se toto se zeleným stromem, co se stane se suchým?'' (L 23, 27-31)
• 9. Ježíš potřetí padá po křížem
  Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4, 15-16)
• 10. Ježíš zbaven šatu
  Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný. Řekli si mezi sebou: ,,Netrhejme jej, ale losujme o něj, čí bude!'' To proto, aby se naplnilo Písmo: ,Rozdělili si mé šaty a o můj oděv metali los.' To tedy vojáci provedli. (J 19, 23-24)
• 11. Ježíše přibíjejí na kříž
  Kolemjdoucí Ježíše uráželi; potřásali hlavou a říkali: ,,Když chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup s kříže!'' (Mt 27, 39-40)
• 12. Ježíš umírá na kříži
  Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: ,,Ten člověk byl opravdu Syn Boží.'' (Mk 15, 37-39)
• 13. Ježíšovo tělo sňato z kříže
  Potom požádal Piláta Josef z Arimatie - byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů - aby směl Ježíšovo tělo sejmout s kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl asi sto liber směsi myrhy a aloe. Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s těmi vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko. (J 19, 38-42)
• 14. Ježíšovo tělo položeno do hrobu
  Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel. Byla tam Marie z Magdaly a jiná Marie, které seděly naproti hrobu. (Mt 27, 59-61)